Sociální oblast
Kampaň Pátý stupeň. Šest hodin denně nestačí. Pomozte nám to změnit.
Nejvyšší příspěvek na péči, který dnes stát nabízí, pokryje nejvýše šest hodin osobní asistence denně. Pro člověka, který potřebuje pomoc od rána do večera, to nestačí ani zdaleka. Stávající systém těmto lidem nabízí prakticky jediné řešení - odchod do velkokapacitních pobytových zařízení.
S Asistencí věříme, že každý člověk má právo žít svobodně, ve svém domově, ve své komunitě. Proto jsme spustili advokační kampaň Pátý stupeň. Chceme prosadit zavedení pátého, individualizovaného stupně příspěvku na péči, který by zajistil lidem s postižením tolik pomoci, kolik skutečně potřebují.
Pěti lidem s postižením jsme po dobu jednoho roku zaplatili tolik hodin asistence, kolik potřebují a tento pilot ukázal jasné výsledky: průměrná skutečná potřeba pomoci činí dvanáct hodin denně - tedy více než dvojnásobek toho, co současný systém umožňuje. Účastníci pilotního projektu se také mohli věnovat svým zálibám, starat se o svoje zdraví, cvičit, chodit na rehabilitace i prostě žít běžný život se vším, co k tomu patří. Přestali být v neustálém stresu z toho, co za šest hodin stihnou.
„Zavedení pátého stupně by mohlo pomoci přibližně patnácti tisícům lidí s nejtěžším postižením. Podobné systémy již fungují v řadě zemí, kromě Švédska také například ve Slovinsku či na Slovensku,“ říká Erik Čipera, ředitel Asistence.
Odkaz na projekt: https://www.patystupen.cz/
- „Společenského života mám málo. Rád bych si večer někam zašel, ale nemůžu, protože nemám asistenci.“ (Michal N., účastník pilotního projektu Pátý stupeň - popisuje situaci před účastí v projektu)
- Já mám teďka asistenci ráno, v poledne a večer. Mezitím jen sedím a poslouchám rádio. Potom ji budu mít celý den. Budu chodit víc ven, za kulturou, na výstavy, do parku na procházky. Třeba bych mohl chodit víc do práce, nebo dělat práci, která by mě bavila víc .“ (Michal G. - účastník pilotního projektu Pátý stupeň - popisuje situaci před účastí v projektu)
- „Jako abych si chodila do kina, na nějaké výstavy nebo tak, na to prostě nemám.“ (Kateřina - účastnice pilotního projektu Pátý stupeň - popisuje situaci před účastí v projektu)