Michal Houdek: Vespa se stala součástí mého životního stylu

Ikonická Vespa je spíš životní styl než stroj. Čím vás uhranula? A byla to láska na první pohled, nebo vám začala k srdci přirůstat postupně?

S motorkami jsem vyrostl, jezdím na nich už opravdu dlouho a mám je v krvi. S mou, tehdy těhotnou ženou jsme třeba na motorce nacestovali 35 tisíc kilometrů po Evropě. Zhruba před deseti lety jsem se najednou potřeboval pohybovat po Praze a moje velké, těžké stroje na to nebyly příliš vhodné. Přece jen, když chcete vyrazit jen s notebookem nebo foťákem, není úplně praktické oblékat si motorkářské vybavení. Padl tedy nápad pořídit si skútr. Zatímco já jsem k výběru přistupoval prakticky, moje žena mi radila, že jediný správný skútr je Vespa. Vypadá dobře, můžeme na ní jezdit oba a téměř neztrácí hodnotu, takže je to i dobrá investice. A tak se Vespa stala součástí mého života.

Kolik kilometrů na ní ročně nalítáte? A na kolik měsíců v roce ji odkládáte?

To slovo „nalítáte“ je přesné, Vespa totiž v italštině znamená vosa. Stala se součástí mého životního stylu, jezdím na ní skoro každý den a po celý rok, pokud tedy nesněží nebo není mráz. Dohromady udělám za rok okolo 6 tisíc kilometrů.

Jste zároveň cestovatel a fotograf. Kam jste se na Vespě dostal nejdál? A vzpomenete si na nějaké strhující místo, které jste díky ní objevil?

Díky tomu, že jezdím vedle Vespy ještě na velkých motorkách, je pro mě skútr především synonymem jízdy po Praze a okolí. Ale i tady jsem díky členství ve Vespa Clubu Praha objevil skutečné klenoty. Vždy jednou za pár týdnů vyrážíme na akci zvanou Night vesping, při němž se po práci sejdeme na tematickou vyjížďku. Jeli jsme třeba po pražských vyhlídkách, po pražských sochách nebo na výlet za dílem Davida Černého... Když máte nový úhel pohledu, dají se i v Praze objevit místa, o jejichž existenci jste vůbec neměli tušení. A projet se s námi samozřejmě můžou i nevespisté, kteří chtějí nasát atmosféru.

Vespa Club je nějaká obdoba motorkářských klubů pro fanoušky těchto italských skútrů?

Osobně nejsem moc příznivcem motorkářských klubů, na to, abych jezdil s koženou vestou a kulatým logem na zádech, mě moc neužije. Vespa Club je ale úplně něco jiného. Je to parta milých lidí různých povolání, které pojí láska k Itálii, designu a k ikonickému skútru. A také evropské hodnoty. Já jsem si mezi nimi našel opravdové přátele. Užívám si každou společnou akci. Najdete mezi námi Italy, Brity, Němce i Američany. A k tomu samozřejmě patří i vychytaný outfit! Sladit oblečení se svým strojem přináší radost navíc.

V ucpaných pražských ulicích může Vespa výrazně zrychlit váš pohyb po městě. Cítíte se tady bezpečně? Stala už se vám nějaká vážnější kolize?

Je podle mě potřeba počítat s tím, že oproti autům vás na skútru nic nechrání. Já sám jsem měl na motorkách několik kolizí a jednu bouračku i přímo s Vespou, kdy jsem udělal povedené představení před Národním divadlem. V dešti jsem najel na tramvajové koleje, udělal jsem holubičku a rozbil jsem novou Vespu na hadry. Mně se naštěstí nic vážného nestalo. Myslím, že se na skútru můžete cítit bezpečně i v Praze. Musíte ale počítat s tím, že i když jedete po hlavní nebo máte zelenou, nezaručuje to stoprocentně, že vám ostatní řidiči dají přednost. Motorka není vidět tak dobře jako auto, takže mám spíš zkušenost, že se něco přihodí nikoliv kvůli vysoké rychlosti nebo bezohlednosti ostatních řidičů, ale spíš kvůli nepozornosti. Proto oceňuji i pestrou paletu barev, ve kterých se Vespa vyrábí. To určitě pomáhá k větší bezpečnosti.

Máte zkušenosti i z jiných měst? V čem je to v Praze jiné?

Mám zkušenosti ještě z Plzně, Brna a Karlových Varů a nemyslím, že by byl problém v pražských řidičích. Praha je prostě hektické a komplikované město, kde každý někam spěchá. S tím je potřeba počítat.

Máte nějaké svoje osobní bezpečnostní desatero, které při jízdě dodržujete? Na co si ze zkušenosti dáváte největší pozor?

Helma na motorku a rukavice jsou pro mě naprostý základ. Dál vím, že hlavně v létě to na Vespě svádí se moc neoblékat. Já si, pokud to jde a není devětatřicet ve stínu, beru boty, které jsou trochu vystlané a mají ochranné prvky. Místo kraťasů volím radši kevlarové džíny a místo v tričku jezdím v bundě, což v případě pádu opravdu pomůže. Jak už jsem zmiňoval, počítám vždycky s tím, že i když jedu po hlavní, nemusím mít ve finále vždycky přednost. Řidiči větších strojů mě vůbec nemusí registrovat, pro ně jsem nějaká „vosa na bonboně“. Takže radši přijedu o pět minut později, než abych riskoval.

Jste vzorný řidič, nebo občas hodíte nějakou tu myšku?

Přiznám se, že nejezdím vždycky ukázkově podle předpisů a někdy projíždím mezi auty, která čekají na semaforu. I tak ale počítám s tím, že mě nemusí vidět a budou chtít třeba odbočit do levého pruhu a nedají blinkr. V takových situacích mám radši obě ruce na brzdách a otevřené oči.

Co byste doporučil jezdcům, kteří skútr ve městě teprve zvažují a na městské ježdění třeba sbírají odvahu?

Skútr má jednu skvělou vlastnost. Když pustíte plyn, je to v podstatě kolo. O trochu těžší, ale pořád kolo, které se dobře ovládá. Se spotřebou 1,5 litru na 100 kilometrů jednoznačně válcuje ostatní druhy městské dopravy, a to i po ekologické stránce. Odpadají i starosti s parkováním, což může být v Praze argument číslo jedna. A navíc se na vás lidé pořád usmívají, takže si s ostatními navzájem zlepšujete den.