Jakýkoliv potenciální negativní vliv můžeme minimalizovat, pokud budeme aktivně sledovat obsah her a stanovíme vhodná omezení, třeba čas strávený hraním.
Nemusí to být jen sezení u počítače
Když se řekne „počítačové hry“, většina lidí se představí to stejné: sezení před monitorem. Je skvělé, když spolu rodiny podnikají také výlety, sportovní aktivity nebo například hrají deskovky. Moderní konzole, jako je například PlayStation, Xbox nebo Nintendo Switch ale nabízejí i desítky pohybových her.
Chvíle, kdy se snažíme s dětmi vyhrát pingpongový turnaj, nás sbližují a otevírají prostor komunikaci, která je s dospívajícími potomky často komplikovaná. Místo „Jak bylo ve škole?“, po čemž obvykle zazní klasické „Dobrý“, můžeme nenuceně probírat strategie nebo jak porazit soupeře.
Hraní her je zkrátka příležitostí, jak si být blíž – nejen fyzicky, ale i emocionálně. Navíc děti ocení, když vidí, že jsme ochotni jít do něčeho, co je baví. A když ratolesti uvidí, jak se rodiče snaží ovládnout virtuální tenis nebo taneční parket, rozhodně se u toho i zasmějí.
Od lepší fyzičky po rozvoj nejrůznějších dovedností
Hraní pohybových her není jen zábavou. Donutí nás tančit na populární hity nebo se pořádně zapotit u různých cvičení. A to ani nemluvíme o ryze sportovních hrách, kde trénujeme nejen svaly, ale i výdrž. Nakonec známým faktem je, že pravidelný pohyb zlepšuje fyzické zdraví a zároveň psychickou pohodu.
Hry zaměstnávají i hlavu. Rychlé reakce, strategické myšlení nebo koordinace rukou a nohou – to všechno při hraní trénujeme. Ať už jde o přesné míření v bowlingu, nebo vyhýbání se překážkám v dobrodružné hře, i náš mozek dostává zabrat. A když k tomu přidáme týmovou spolupráci s dětmi, máme ideální recept na zábavu, která má smysl.
