Prohlížeč není podporován
Doporučujeme Google Chrome
Sdílejte článek:
Základní povědomí o zásadách zdravé výživy většina z nás má. Víme, že by na talíři nikdy neměl chybět kvalitní zdroj bílkovin, sacharidů, tuků i vlákniny a že by jídlo mělo být pestré, nabité živinami, vitaminy a minerály. Víme také, že čím méně průmyslově zpracovaných potravin, bílého cukru a alkoholu zkonzumujeme, tím lépe se cítíme. Přesto se nám nedaří jíst zdravěji. Někdy za to může příliš restriktivní nebo úplně nesmyslná dieta, jindy nedostatek odpočinku, času i laskavosti k sobě samým nebo nevyřešené trauma. Pojďme se zhluboka nadechnout a podívat se na tento problém trochu komplexněji a z nadhledu.
Neuvažujme jen v kaloriích a makroživinách. Záleží také na tom, jak nám jídlo pomáhá cítit se dobře a jak ho začleníme do svého sociálního života. Když se v jídle příliš omezujeme a pustíme se do nějaké drastické diety, tento zdroj radosti uhasíme. Někdy pomůže změnit způsob, jakým o jídle přemýšlíme. Měli bychom ho vnímat jako radostnou součást života a nemít z něj pocit viny.
Jeden ze způsobů, jak se z nového životního stylu nezbláznit a nepřijít o radost, představuje systém 80 : 20. Když se v 80 % případů daří pokračovat podle plánu, zbude 20 % manévrovacího prostoru na nečekané události jako narozeninová sklenička, dva s gustem snědené chlebíčky na pracovním eventu či svíčková u babičky. Výsledek bude podobný. „On ten systém 80 : 20 je trochu zavádějící. Co je těch zdravých 80 a co už patří do nezdravých 20? Když se v našem jídelníčku objevuje sem tam malá sladkost a podobně, neoznačila bych to jako nezdravé. V malé míře to může fungovat jako součást toho zdravého. Zásadní je za mě určitý poměr potravin v jídelníčku. Jestliže převládá výživné a pestré jídlo, odbočka nevadí,“ vysvětluje nutriční specialistka Andrea Jakešová.
Měli bychom se umět zaposlouchat do signálů, které nám vysílá naše tělo, a snažit se je dobře číst. Možná nám nedělá dobře mléko, ale výživové doporučení ho označuje za skvělý zdroj vápníku a bílkovin. Věřme raději svému tělu a vápník a bílkoviny doplňme z jiného zdroje. „Poslouchání vlastního těla někdy může být i trochu komplikované. Co nám naše tělo vlastně říká? Rozumím tomu správně? To, že mi tato potravina v tuto denní dobu a v této kombinaci nesedla, znamená, že mi nesedí, nebo to tak není? Jestliže však po jídle cítíme nějaké zažívací obtíže a nevíme, co s tím, je vždy na místě oslovit odborníka, lékaře nebo nutričního terapeuta, který pomůže rozluštit, co se v těle děje,“ upozorňuje Andrea.
„Časté pocity selhání třeba při dietě většinou nejsou jen nějakým nedostatkem vůle, ale tím, že jsme svou snahu o zdravý/redukční jídelníček možná přehnali. Když se každý večer neudržíme a saháme po tabulce čokolády, nemusí být tedy vůbec na vině naše vůle, ale možná to, že jsme na sebe celý den byli moc přísní,“ pojmenovává Andrea další důležitý problém. Někdy si o sobě myslíme, že máme problémy s disciplínou, ale také na sebe můžeme být zbytečně přísní. Každou chybu bereme příliš vážně a máme tendenci její význam přeceňovat. Měli bychom se naučit nedělat si z toho hlavu a bez výčitek se zase vrátit na správnou kolej.
Hluboko v našem nitru můžeme mít uložený zdroj bolesti, který nám ve změně stravovacích návyků brání. „Psychická nepohoda a stres se mohou projevit i na našem jídelníčku a na fungování našeho metabolismu. Je tedy celkem normální, že nám třeba hubnutí v náročném období tolik nejde,“ vysvětluje Andrea Jakešová. Někdy proto není to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, striktní režim, ale laskavost k sobě samému. Psychickou příčinu obvykle mají poruchy příjmu potravy, emoční přejídání, ale i jakkoli jinak pokřivený vztah k jídlu. Výletem do vlastního nitra si můžeme pomoci.
Všechny změny se nám budou lépe dělat, když přijmeme plnou zodpovědnost za své tělo. Lepší než hubnout do plavek může být touha mít zdravé a silné tělo, které nám bude dlouho sloužit, aby nás v životě nic nebrzdilo. „Správná motivace je zásadní. Hlavní je, abychom věděli, že děláme změny pro sebe, a ne pro ostatní,“ uzavírá Andrea Jakešová.
